Rozhovor

exkluzivně pro Laudato Si

Určitě jste viděl úchvatné kouty Země. Cítil jste někde, že se musí rychle něco stát, jinak bude nějaké krásné místo navždy ztraceno?

Pravděpodobně jsem se dostal na Antarktidu v posledních chvílích ještě starých časů; už bych tam nejspíše nechtěl jet. Přichází zvěsti o zemi rozryté čtyřkolkami, o velkých turistických lodích, o vysílačkách, satelitních telefonech a internetu na všech stanicích. To už není nic pro mě.

Proč má z Vašeho pohledu smysl, aby se obyčejný člověk zajímal o stav přírody a dělal něco pro jeho záchranu?

Protože příroda je oikos, domov, místo stvořené Bohem. I když s tím řada teologů nebude souhlasit, pro mnohé jiné je příroda svátost, tedy viditelné znamení neviditelné Boží lásky, místo epifanie, Božího sebe-zjevení se člověku. Krom lidské rodiny, kde si metaforicky říkáme "bratři a sestry" z toho důvodu, že se modlíme "Otče náš" a zdůvodňujeme to tak, že Bůh je stvořitel, otec, který se stará, máme pak, řečeno slovy svatého Františka, "malé bratry a sestry" kolem sebe, květiny a motýly, kteří mají téhož Otce jako my. Starost o ně a odpovědnost za ně je nám pak dána z logiky nejstaršího sourozence.

Papežovu encykliku Laudato Si jste v jakémsi rozhovoru označil jako přelomový text. Můžete přiblížit, co jste tím myslel?

Ochrana přírody byla pro křesťany asi vždy sympatickou aktivitou různých "ekologických" organizací, jako Lipka, Rezekvítek, hnutí Duha, skauti a podobně. Od 25. května 2015, kdy encyklika vyšla, se starost o přírodu stává jaksi "povinnou" výbavou každého katolického křesťana. Už to není jen věc skautů, od nynějška je to věc každého věřícího.

A dále, křesťanská etika si vždy byla vědoma důležitosti vztahů: k sobě samému, k bližnímu, k Bohu. Nyní přichází i čtvrtý vztah: k přírodě. Morálně se mohu provinit nejenom na zemi, nýbrž i vůči zemi.

Encyklika tyto věci explicitně zmiňuje a encykliky obecně byly a jsou vnímány křesťany velmi vážně, když to řeknu trochu nepřesně a neobratně, tak po dogmatu mají hodně vysokou míru závaznosti. Není to tedy jen sem tam jakýsi nadhozený příspěvek do diskuse, nýbrž text, o kterém se má přemýšlet a jednat podle něj!

Napadá vás, co by mohl být nejefektivnější konkrétní krok jednotlivce k ochraně přírody?

Zdá se mi, že boj o záchranu přírody občas prohráváme těsně, často hodně a většinou na celé čáře. Mám silný dojem, že již nestačí třídit odpad, zateplovat domy a kupovat férovou čokoládu, že přichází doba, kdy mám myslet globálně - a jednat globálně.

Pozn.: Souhlasíme, základní šetrnost a ohleduplnost by neměla být použita k ekologickému alibismu jednotlivce, ale na druhou stranu u těch malých věcí to začít musí, nesmí se však zapomenout pokročit

Máte nějakou svou osobní výzvu ve vztahu k ekologičtějšímu chování? Jak se vám to daří?

To jsem si tak jednou řekl, že pojedu na přednášku ne autem, nýbrž s Českými drahami. Z ekologických důvodů. Asi dvě stě lidí pak na mě čekalo 45 minut, protože vlak měl na trase Brno - Hradec Králové zpoždění. Nikterak mě to neodradilo a podruhé jsem jel zase s Českými drahami, až nahoru do Nového Města nad Metují na Akademické týdny. Zpoždění bylo tentokráte dvě hodiny čtyřicet pět minut a hodně jsem narušil program přednáškového odpoledne. Tak už jezdím na přednášky autem.

Pozn: I když se zdá, že se tato ekologická snaha nedaří, byli jsme svědky toho, že s tím zanevřením na hromadné prostředky to nebude tak fatální: na přednášku galavečeru Teplefestu přijel Marek Vácha autobusem :-).