Další argumenty
A odpovědi na ně.
Větší výtěžnost palmy olejné než ostatních plodin
Dnešní vysoce výnosné odrůdy mohou za ideálních klimatických podmínek a při dobrém managementu vyprodukovat až 5 tun oleje/hektar/rok. To výrazně přesahuje výnos z jakýchkoliv jiných olejnatých plodin. Takovéto produktivity je však málokdy v praxi dosahováno.
Větší výnosnost palmy olejné je však relativní a závisí na časovém měřítku. V mírném pásmu jsou většinou bohaté půdy, kde lze pěstovat plodiny dlouhou dobu, zatímco palma olejná se oproti tomu většinou pěstuje na chudých půdách nebo rašeliništích. Z takové půdy během 20 až 60 let naprosto vyčerpá jak živiny, tak i podzemní vodu, v důsledku čehož se palmové plantáže přemění na neúrodnou step bez jakékoli funkce a možnosti dalšího využití. Jeden hektar intenzivně pěstované palmy olejné sice může mít několikanásobně větší výnos, nicméně jen po krátkou dobu, od 5-7 roku do 15.roku (čili max 10 let), kdy rostlina plodí nejvíce - naproti tomu řepku nebo slunečnici lze na živinově bohatých půdách mírného pásma využívat i stovky let, takže tyto plodiny budou mít výnos v dlouhodobé perspektivě mnohem větší.
Zdroj: https://www.greenpeace.org/czech/cz/Kampan/Ochrana-pralesu/Palmovy-olej/
Výrobu nemůžeme změnit
Spousta výrobců se vymlouvá, že nemohou výrobu změnit z toho nebo onoho důvodu. Věříme, že jsou specifické produkty, u kterých by byla náhrada za lokálně pěstovaný olej velmi náročná, avšak u většiny produktů to tak není. Například společnost Emco přistoupila ke kompletní změně na bezpalmovou výrobu.
Díky palmovým plantážím je větší zaměstnanost místních lidí
Výrobci se honosí zaměstnaností, je to skutečně tak? Palmové plantáže jsou často zakládané na úkor tradičně zemědělsky obhospodařované půdy. Před příchodem plantáží se zdejší rolníci živili pěstováním rýže, manioku, batátů, zeleniny, luštěnin a ovoce. Olejná palma přináší větší zisky než tyto plodiny, ale vyžaduje méně pracovní síly. Umožní tedy zaměstnat jen některé z rolníků, kteří po založení plantáží přišli o svou obživu, protože už nevlastní žádné pozemky. Ti ostatní se musejí spoléhat na pomoc jiných členů své rodiny. Tak vlastně na indonéském venkově začíná vznikat skutečná nezaměstnanost. Navíc půda přestává produkovat potraviny, ty se musejí dovážet, jejich ceny rostou a tím pádem rostou i životní náklady těchto nezaměstnaných rolníků. Čím dál víc se tak prohlubují rozdíly mezi bohatými a chudými vesničany.
Co na to říkají přímo lidé? Zde je jedno ze svědectví.